Costa Brava v listopadu? Optimální volba!
Costa Brava je u mnohých synonymem prosluněných pláží a prázdninového lenošení. Pokud ale nejste skalními příznivci rožnění těla na přeplněné pláži, není nic lepšího, než objevovat východní pobřeží Španělska a přilehlou část Pyrenejí třeba v listopadu.
Má to několik docela podstatných výhod. Především zde nanajdete přeplněné pláže, a davy turistů všude, kam se hnete. Přijatelnější jsou i ceny, přičemž nabídka tím nijak neutrpí (většina „letních“ hotelů má otevřeno do poloviny měsíce, mnohé i poté. Hlavním kladem je však počasí, Dost dobře si totiž nedovedu představit například prohlídku antických vykopávek v Empuries při čtyřicítce ve stínu. Také cestování při podobných teplotách dál než deset kilometrů asi nebude nic příjemného, protože i těch pětadvacet, které panovaly při naší návštěvě, dávalo klimatizaci v malé corse docela zabrat.
Rybáři z Palamós vyplouvají za úsvitu na lov.
Větší kýč si lze představit jen těžko. Ale nezmáčknout to?
Dopravit se na východní pobřeží Španělska dnes už není žádný problém a ať zvolíme přímou linku z Bratislavy, nebo tu s mezipřistáním (a potažmo návštěvou Milana, Bergama nebo Cremony), nemusí se ceny letenek pohybovat v řádu tisíců, ale v mimosezóně postačí jen stokoruny. Také pronájem auta na letišti je cenově překvapivě příjemnou záležitostí, takže třídenní výpůjčka vyjde na necelou tisícovku (nejlevnější mikroauto stálo u Goldcaru cca 25 euro, golf cca 40. Ne na den, ale opravdu na tři).
Po krátké domluvě si připlácíme i za pojistku pro Andorru a Francii, takže platíme stále příjemných necelých 60 euro a můžeme vyrazit. Kam jinam než k moři. Corsa je úplně nová, tachometr prozrazuje 10 000 najetých kilometrů. Vše proto funguje jak má, klima chladí, posilovače posilují, motor vrčí. Ovšem pouze to. Zde se totiž projevila první (a jak se ukázalo později, i poslední) slabina. Nemaje s půjčovnami zkušennosti, vybíral jsem podle jejich nabídek, které preferují velikost kabiny a zavazadlového prostoru, téměř zcela však ignorují velikost motoru. Zatímco kabina i kufr corsy je pro dva nepříliš velké dospělé dostačující, litrový tříválec nikoliv. Jedinou výrazněji pozorovatelnou reakcí vozu na sešlápnutí plynového pedálu totiž byla náhlá změna na displeji palubního počítače, který upozorňoval na okamžitou spotřebu benzínu, jakou by člověk u tohoto vozu vskutku něčekal. 25 na 100 je opravdu mnoho. Radši jsem tu nechutně oranžovou obrazovku přepnul na indikaci venkovní teploty.
Je tu však Sant Feliu de Guíxols. Listy palem na nábřeží se vlní v lehkém vánku a žaludky se po krátké procházce hlásí o běžnou údžbu. Průvodce Marco Polo k tomuto účelu doporučuje Casino del Nois nedaleko promenády a mně nezbývá, než mu dát za pravdu. Uvnitř historického interiéru z roku 1889 panuje příjemná atmosféra, většinu hostů v časném odpoledni tvoří katalánští důchodci, věnující se své oblíbené zábavě, veskrze hraní karet. Postarší číšník sice ovládá jen katalánštinu a španělštinu, obrázkový jídelní lístek s popisky v angličtině a němčině však jazykovou bariéru překonává a my tak můžeme odejít syti a osvěženi (nejen na těle).
Míříme na jihovýchod, podél pobřeží do městečka Tossa de Mar. Silnice se klikatí mezi útesy a pocestným nabízí četná odpočívadla s náhernými vyhlídkami nejen na moře, ale i na divoké útesy. V odpoledním slunci září sytě oranžovou a až kýčovitě kontrastují s tmavě zelenými piniemi rostoucími i na těch nejnemožnějších místech. Není kam spěchat, do Tossy proto přijíždíme před soumrakem.
Zakonzervované zbytky gotického kostela v Tosse de Mar
Neznaje ideální cestu, projíždím úzkými uličkami starého městečka a kromě provozu musím dávat pozor i na to, abych nepřejel židli nebo stolek stojící před některým z romantických domků. Pro prohlídku je však lepší auto odstavit, takže hradby zdoláváme již pěšky. Světla kvapem ubývá, pevnost proto fotografuji pro jistotu třikrát, aby aspoň jeden sníémek byl neroztřesený a zároveň nezašuměný.
Cesta lemuje mohutné opevnění z 11. století, které postavili jako ochranu před námořními piráty. Po dosažení hřbetu útesu si prohlížíme gotický kostelík z 15. století. Má otevřeno 24 hodin denně, neboť jako jediný z celého historického jádra Tossy zůstal neopraven a byl pouze zakonzervován. Celé staré město je vzorně rekonstruované a působí jako skanzen středověku. Ovšem zcela funkční a obývaný. Večerní atmosféra křivolakých uliček je slovy nepopsatelná, stejně jako obrazy Marka Chagalla a André Massona, kteří zde nějaký čas tvořili. Připozdívá se, je čas najít rezervovaný hotel v Gironě a odpočinout si. První ochutnávka pobřeží naznačila, že bude před čím.
Program následujícího dne jsme nechali na počasí. Bude-li hezky, pojedeme přes Pyreneje do Andorry, ne-li, pak navštívíme Barcelonu a nedaleký klášter Montserrat.
Vyhrály Pyreneje. Zatímco autíčko pomalu stoupá malebnou krajinou, můžeme pozorovat z ranní mlhy nořící se vesnice v údolí. Většina domků jsou prosté kamenné stavby a téměř každé osadě dominuje starobylá věž kostela. Automapa je bez vrstevnic a jakéhokoliv náznaků hor, takže až cestou zjišťujeme, že už předhůří Pyrenejí není jen zvlněná pahorkatina, jak se jevila při přistání, ale pořádné hory. Litrový tříválec pod kapotou má co dělat. Když pak za Olotem dojíždíme ve stoupání náklaďák vezoucí betonové skruže, nezbývá než akceptovat šnečí tempo, protože žádná z rovinek není tak dlouhá, aby ta věc dokázala nejen zrychlit, ale celý manévr také bezpečně dokončit. Výhledy jsou však nepřekonatelné. Přestože okolní vrcholy dosahují téměř tří tisíc metrů a mnohé už (nebo ještě?) pokrývá bílá čepice, připomínají spíš větší Krkonoše než Alpy.
Za Ribes de Fresser začínají opravdové hory. Silnice (nutno smeknout před místními silničáři) se klikatí prudkým svahem a brzy opouští hranici lesa. Ukazatele aktuální nadmořské výšky u silnice už dávno obsahují čtyřciferný údaj a „zastaví“ se až nad číslicí 1800. Chvíli přemýšlíme, zda navštívit nejznámější pyrenejské středisko La Molina, ale stojící lanovky nás od krátké zajížďky odrazují.
Pyrenejské louka v pozdním podzimu
Procházka po jednom z nesčetných svahů prozrazuje, že vysoká nadmořská výška spolu s teplým středomořským podnebím dala vzniknout zcela unikátnímu společenství flóry, která nepřipomíná nic, co jseme dosud viděl. Přestože vlastně pozdní podzim, na loukách stále kvetou drobné květy, zatímco keře tvoří pestrou mozaiku barev.
Poslední úsek cesty vede širokým údolím a motůrek dokazuje, že maximální dosažitelná rychlost leží skutečně nad hranicí 100 km/h. V La Seu d´ Urgell odbočujeme do údolí lemovaného ostrými štíty hor, na jehož konci leží ministát, přesněji knížectví Andorra. Hned po průjezdu celništěm nás zaujal pohled známý všem, jež zažili cestování za vlády jedné strany. Množství odstavených vozů a celníků kontrolujících jejich obsah.
Andorra má totiž velmi liberální daňové zákony a zboží je tak o poznání levnější než ve Španělsku. Aby se knížectví nestalo jedním nákupním centrem širokého okolí, omezují zdejší zákony množství téměř všeho, co lze vyvážet, byť i pro osobní potřebu. Nakupovat jsme sem nepřijeli, ale plná nádrž za dobrou cenu není k zahození.
Andorra kromě nádherných hor nabízí především velké množství památek z období ranného středověku. Hned v první vesničce proto odbočujeme z hlavní silnice a míříme ke zdejšímu kostelíku. Uličky lemované převážně kamennými domky jsou stále užší a když se zdi začínají nebezpečně přibliživat ke zpětným zrcátkům, nezbývá, než zařadit zpátečku a zavelet opatrně na ústup. Bělovlasý stařík pozoruje naše snažení a ochotně radí, kde momentálně nepotřebnou plechovku zanechat.
Andorra historická ...
Ranně románská architektura je jednoduchá a omezuje se na to nejpodstatnější. Věž se zvonicí a jednoduchou modlitebnu. Jaksi se při pohledu na tu prostou nádheru nemohu zbavit myšlenky, že veškerý pokrok může být v určitém směru vlastně kontraproduktivní.
... a moderní
Hlavní město knížectví je malé, mapy proto netřeba. Na první pohled je patrné, kde leží historické centrum. Najít místo na zaparkování je snadné, ukazatele nás bezpečně vedou k parkovacímu domu. Chodit ulicemi s prázdnými žaludky se nám nechce, proto volíme malou restauraci s venkovním posezením. Slunce pálí, sedím jen v tričku a musím říct, že lehký oběd pod širou oblohou lemovanou zasněženými velikány má ve spojitosti s koncem listopadu neopakovatelné kouzlo. Historické centrum je docela malý komplex několika uliček a kamenných stavení. Na jednoum konci kamenný kostel, o pár set metrů dál místní parlament a malé náměstíčko.
Nelze si nevšimnout ještě jedné zajímavosti: množství soch a plastik. Téměř každé prostranství poskytuje prostor pro nějakou plastiku, často velmi moderní a progresivní, vždy však zajímavou a vhodně doplňující dané místo. Všude je také vidět, jak si Andořané váží místa, kterého nemají rozhodně nazbyt. Velké jeřáby tak lze spatřit i na místech, která by se v Alpách stala královstvím pasoucích se stád a kde by žádného Rakušana nenapadlo stavět velký činžák nebo továrnu.
Jak je nutné efektivně využívat prostor si uvědomuji také v okamžiku, kdy se vracíme pro zaparkované auto. V garáži jsme zaparkovali jedno podlaží pod úrovní silnice, ale z chodníku na opačné straně domu si musíme vybrat z pater osmi. Zapamatovat si, kde jsem opela nechal mě nenapadlo (parkovací mrakodrap se v Česku běžně nevyskytuje) a tak nezbývá, než procházet jedno podlaží za druhým.
Pro zpáteční cestu volíme trasu vnitrozemím (ne že bych tříválci nevěřil, ale chceme vidět co nejvíc). Už divoké hory i soutěska, kudy projíždíme na jih od Andorry ukazuje, že jsme zvolili dobře. Pěšky sestupujeme pod betonovou hráz přehrady Pantá d´ Oliana a to převýšení všude kolem spolu s vědomím vlastní nepatrnosti vyvolává mrazení v zádech.
Krajina vnitrozemského Španělska je poměrně jednotvárná, (pro středoevropana) však nikoliv nudná. Plantáže olivovníků, malebné vesnice, prozářené podvečerním sluncem dostávají sytě oranžový odstín. Když vidíme na nedalekém kopci zářící siluetu hradu neváháme a šplháme křivolakou silnicí do svahu. V Ribelles jako by se čas zastavil. Malebné domky pod majestátnou zříceninou opět navozují pocit, který jsme zažili včera v Tosse. Jen turisté sem zabloudí spíš omylem, protože nikde nevidíme žádné ukazatele ani občerstvení. Jen zápach nedalekého vepřína prozrazuje, že život odtud ještě nevymizel. To dokládá i příjezd linkového autobusu, jehož šofér má co dělat, aby vozidlo v úzké vlásence nezlomil. Je však vidět, že má praxi. Znovu tak zjišťuji, že Katalánsko má co nabídnout a turista co objevovat. Schválně, zkuste si zadat RIBELLES do Googlu (foto v přiložené galerii).
Světla ubývá a silnice se s blížícím se pobřeží rozšiřuje. Definivně musím zavrhnout informace, které o provozu na španělských silnicích šířili české sdělovací prostředky. Nabádaly k striktnímu dodržování rychlostních limitů, na což měla být místní policie hodně přísná. Jedeme dlouhé kilometry v koloně po rozestavěné silnici a co chvíli míjíme značky zakazující předjíždění a omezující rychlost na 60 km/h. Ručička tachometru ukazuje o 30 víc a ani kamion za mnou nevypadá, že by mělo být něco v nepořádku.
Do Girony přijíždíme za tmy. Zaparkovat poblíž Ponte Pedra je sice trochu problém, ale město žije a láká ke krátké procházce. V malé restauraci večeříme místní specialitu, guláš s velkou porcí hovězího a ještě větší nějakých černých hub (zajímavé a velmi dobré). Nedaleko Ferran el Catolic slyšíme hudbu a pozorujeme nezvyklý ruch.
Průvod "gegants" před katedrálou v Gironě
No jasně - teprve teď jsem si uvědomil - Katalánci přece slaví svátek patrona svého kostela sv. Felixe. Proto je ve městě tak živo a právě teď se můžeme zúčastnit pochodu „gegants“, který pořádá prakticky každá obec vždy podle toho, komu je její svatostánek zasvěcený. Vmísíme se do nepříliš početného hloučku přihlížejících a pozorujeme tu zvláštní zábavu. Kromě obřích figurín, nesených vždy jedním nosičem ukrytým uvnitř, tvoří průvod nezbytná kapela a také „capgrosos“, tedy masky s nápadně velkými hlavami. Zvláštní představení v historických kulisách starobylé Girony nemá jako tečka za úspěšným dnem chybu.
Ráno nás vítá opět azurová obloha a silně orosené čelní sklo. Je přece listopad. Vyrážíme znovu na sever, hlavním cílem je přírodní park Cap de Creus. Cestou se znovu dozvídám, že návštěva velké retrospektivní výstavy Salvadora Dalího, kterou jsme shlédli před třemi dny v Miláně, významu tohoto umělce plně dostačuje a mistrovo muzeum ve Figuerés tak zastávku našeho putování opravdu nevytvoří.
Ne tak ovšem Cadaqués. Právě zde prožil jedinečný surrealista podstatnou část svého života a je především jeho zásluhou, že zde nevyrostly žádné paneláky podporující sice masový turismus a tím i příjmy, ale nevratně zhyzdící většinu městeček a vesnic podél celého pobřeží. Podobně jako v Tosse zde má návštěvník pocit, že se ocitl o několik věků proti proudu času a může si naplno vychutnat neopakovatelnou atmosféru doby, jež jinde už dávno zmizela v hlubinách času. Zatímco v Tosse dýchá duch kamenné věčnosti, je Cadaqués městem běloby prostě omítnutých domků a pastelových barev oken, okenic a dveří.
Barokní, silně zlacený oltář kostela v Cadaqués
V nevelkém zálivu se na hladině moře pohupuje několik plachetnic, hrstka návštěvníků si na malé pláži vychutnává poslední hřejivé paprsky slunce. Téměř dokonalý kýč. Místní muzeum, vystavující v jednom starobylém stavení díla místních malířů, zeje (tedy kromě pokladní) prázdnotou.
Do rezervace vede klikatá silnička a již po prvních stovkách metrů je vidět, že turismus zde ani koncem listopadu přece jen nevymřel. Na mnohých místech totiž parkují vozy, jejichž uživatelé využili některou z mnoha stezek vedoucích až do zátoky nebo na nedaleký horský hřeben. Cap de Creus je totiž nejen úplný konec (nebo začátek) Pyrenejí, ale především její sopečnou částí. Geologicky velmi mladé „pohoří“ tak dokáže nabídnout ty nejroztodivnější tvary a barvy, které si člověk ve spojení se slovem skála dovede představit. Šedá, bílá, černá, oranžová, žlutá, zelená, vše zde může znamenat barvu kamene vyvrženého z útrob Země teprve před několika málo miliony let. Vegetace je sice skromná, svým vzezřením však doplňuje nevšední estetický zážitek. Fotografií je tolik, že vybrat pět nejlepších je těžký oříšek, jednu velkou do kalendáře pak úkol téměř nadlidský.
Některá z mnoha zákoutí v rezervaci Cap de Creus
Parkoviště na východním cípu poloostrova je téměř plné. Nejen Španělé (a Katalánci), ale také mnozí Francouzi zřejmě touží po pohledu na nádherně modré moře z místa, kde jim bronzová deska jasně ukazuje, že zde pevninské Španělsko skutečně končí. Dost však bylo přírodních krás. Znovu zdoláváme překvapivě vysoký hřeben, oddělující nás od vnitrozemí a míříme do Castelló d´ Empúries.
Plechovou věc zanecháváme na téměř prázdném parkovišti pod městem a při mírném stoupání starobylými uličkami znovu vdechujeme atmosféru dávných časů. Po empúrieských hrabatech zde zůstalo nejen mohutné opevnění a středověký palác, ale i památky skromější, ne však nezajímavé. Hned na prahu starého města si tak každý může prohlédnout nenápadnou stavbu s bazénkem uprostřed. Z cedulníku v několika jazycích pak s překvapením zjistí, že jde o veřejnou prádelnu.
Perlou města je však románsko gotická katedrála z druhé poloviny 11. století. Její prostá architektura dominuje malému náměstí a vysoká štíhlá věž i širokému okolí. Sloupovým portálem s dvanácti apoštoly vstupujeme dovnitř. Jsme zde sami, a mohutný prostor proto působí jako nemilosrdný zesilovač sebeslabšího šustnutí. Kamenému interiéru, prozrazujícímu románský původ kostela, jednoznačně dominuje bělostný křídový oltář v gotickém slohu. Při prohlížení pořízených záběrů si znovu uvědomuji nedokonalost aparátu, který prostě genia loci podobných míst většinou zachytit nedokáže.
Strohý interiér katedrály v Castelló d´ Empúries
Bohatě zdobený gotický portál
Další významnou památkou, kterou nedokážeme minout bez povšimnutí, je několik kilometrů na jih ležící areál starověkých vykopávek v Empúries. Vždyť toto místo, ležící na dohled od známého letoviska L´Escala, je osídleno již 6 000 let. Rozsálhlý areál o rozloze mnoha hektarů je přístupný za nevelké vstupné (2,5 euro) a v listopadu zde davy návštěvníků skutečně nepotkáte. Stačí však špetka fantazie a před očima vám defiluje rušné město, které zde postavili řečtí kolonizátoři. V jeho římské části pak najdete nejen pozůstatky domů bohatých obchodníků s dodnes zachovalými podlahovými mozaikami, ale také část rozlehlého fóra. Život před dvěma tisíci let dokresluje novodobá rekonstrukce sloupořadí, mohutné hradby opodál jsou však již opět původní. Drobnější nálezy z dob nejen řecké a římské kultury pak vystavuje malé museum v severní části opravdu rozlehlého areálu.
Část vykopávek z dob antického Řecka
Cestou k moři si opět všímám toho, co mě zaujalo už při pohledu z okénka boeingu před prvním dosednutím na španělskou půdu. V každé, byť i úplně malé vesničce je zpravidla velice starý kamenný kostel, který by byl kdekoliv ve střední Evropě prvotřídní turistickou atrakcí. U několika zastavíme, ale zavřená brána a pusto vůkol naznačuje, že zde o žádnou významnou památku nejde.
Do Palamós přijíždíme právě včas. Kolem čtvrté odpolední se totiž ze své každodenní vyjížďky vracejí rybáři se svými úlovky a přístavní molo ožije pro suchozemce atraktivní podívanou. Desítky a stovky plastových beden plných již vytříděných ryb, hlavonožců a korýšů opouštějí paluby bárek a přes nedalekou burzu se vydávají na cestu za svými zákazníky.
Hned u mola stojí rybářské muzeum, které seznamuje návštěvníky nejen s dávnou historií rybolovu pomocí trojrozměrných exponátů, ale věnuje se i dalším aspektům tohoto zde odvěkého povolání. Prostřednictvím krátkého filmu se divák ocitne na palubě rybářského člunu (mořská nemoc nehrozí!) a celý proces získávání živočišných bílkovin tak může sledovat (aspoň zprostředkovaně) zblízka. Máme štěstí, jsme opět sami a můžeme si tak zvolit jazykovou mutaci filmu. S ohledem na něžnější polovinu výpravy volím angličtinu.
Ulice Palamós žijí i v listopadu do pozdních večerních hodin
Palamós je názornou ukázkou proměny, kterou na pobřeží Costa Brava způsobil cestovní ruch. Celou zátoku lemují vysoké paneláky hotelů, nyní většinou prázdné. Při procházce starým městem, jehož uličky jsou slušně zaplněné i nyní a kavárničky, nabízející venkovní posezení, žijí do pozdního večera, si jen těžko dovedu představit, jak to tady vypadá v červenci a srpnu. Že by jak východ z metra v ranní špičce?
Blíží se odlet a mě je trochu smutno. Zároveň si při sklence výtečné (a ne drahé) Torres Imperial brandy uvědomuju, že větší příděl emocí by mozek jen těžko vstřebával. A to nás ještě čeká prohlídka Bergama, kde máme při mezipřistání pět hodin volno.
Náhledy fotografií ze složky Katalánsko 2011
Komentáře
Přehled komentářů
A True Story of The Cocaine King, The Mob, DEA, FBI, and Fashion all in ‘70s Las Vegas
5 Stars!
This is the unbelievable true life story of the King of Cocaine in ‘70s Las Vegas was neither a drug lord or a street dealer.
He was a hip fashionista--a tailor to the stars and to the Mob.
Fabricating their clothes while at the same time smuggling tons of coke, AJ Pratt buddied up to everyone from Elvis Presley to Colombian drug kingpin Pablo Escobar to Infamous Gangsters like Lefty Rosenthal to Barry Seal.
Yet, he never spent a day in prison.
You know about those who are caught. Now read about the charismatic, coolest-guy-anyone-knew who got away, the one you’ve never heard of--until now.
"The Tailor" tells the story of the man who made the famous scarves for Elvis, Marilyn Monroe’s iconic dress in "The Misfits," the G-strings for the Folies Bergere, the classy suits for every goombah in Sin City, and the most original fashions of any designer of the era.
It’s said clothes make the man; but making clothes made AJ Pratt.
Discover the twists and turns of the incredible life of a man of fashion who found himself at the apex of the drug culture of the ‘70s.
“The Tailor" Available August 18th on Amazon kindle
This is a true story book, top historical fiction book, top historical fiction books 2021, top 10 memoirs, most highly reviewed books on amazon, highly reviewed book, highly reviewed, true crime trailer, true crime documentaries, true crime documentary, true crime, true crime stories, elvis presley, cocaines a hell of a drug gif, Las Vegas, Historical Las Vegas, real life breaking bad, Breaking bad, elvis presley suits, elvis presley jumpsuit, Folies Bergere, Marilyn Monroe, 1970s drug culture, Goodreads, Sin city, the misfits
aco face plus soft bronze face cream
(aco face plus soft bronze face cream, 8. 8. 2021 7:30)
Highly energetic article, I loved that bit. Will there be a part 2? aco face plus soft bronze face cream thaysc.sewomabest.com/map10.php
laura mercier secret camouflage
(laura mercier secret camouflage, 7. 8. 2021 23:51)
I'm gone to inform my little brother, that he should also pay a quick visit this web site on regular basis to get updated from most up-to-date news update. laura mercier secret camouflage climat.prizsewoman.com/map1.php
true crime story
(RichardNig, 7. 8. 2021 5:22)
A True Story of The Cocaine King, The Mob, DEA, FBI, and Fashion all in ‘70s Las Vegas
5 Stars!
This is the unbelievable true life story of the King of Cocaine in ‘70s Las Vegas was neither a drug lord or a street dealer.
He was a hip fashionista--a tailor to the stars and to the Mob.
Fabricating their clothes while at the same time smuggling tons of coke, AJ Pratt buddied up to everyone from Elvis Presley to Colombian drug kingpin Pablo Escobar to Infamous Gangsters like Lefty Rosenthal to Barry Seal.
Yet, he never spent a day in prison.
You know about those who are caught. Now read about the charismatic, coolest-guy-anyone-knew who got away, the one you’ve never heard of--until now.
"The Tailor" tells the story of the man who made the famous scarves for Elvis, Marilyn Monroe’s iconic dress in "The Misfits," the G-strings for the Folies Bergere, the classy suits for every goombah in Sin City, and the most original fashions of any designer of the era.
It’s said clothes make the man; but making clothes made AJ Pratt.
Discover the twists and turns of the incredible life of a man of fashion who found himself at the apex of the drug culture of the ‘70s.
“The Tailor" Available August 18th on Amazon kindle
This is a true story book, top historical fiction book, top historical fiction books 2021, top 10 memoirs, most highly reviewed books on amazon, highly reviewed book, highly reviewed, true crime trailer, true crime documentaries, true crime documentary, true crime, true crime stories, elvis presley, cocaines a hell of a drug gif, Las Vegas, Historical Las Vegas, real life breaking bad, Breaking bad, elvis presley suits, elvis presley jumpsuit, Folies Bergere, Marilyn Monroe, 1970s drug culture, Goodreads, Sin city, the misfits
bästa matberedaren köksassistenter
(bästa matberedaren köksassistenter, 7. 8. 2021 5:09)
You could certainly see your skills in the work you write. The sector hopes for even more passionate writers such as you who are not afraid to say how they believe. At all times go after your heart. bästa matberedaren köksassistenter baco.sewomabest.com/map5.php
coop öppettider bromma blocks
(coop öppettider bromma blocks, 6. 8. 2021 18:08)
I am in fact delighted to read this website posts which contains tons of valuable facts, thanks for providing these kinds of statistics. coop öppettider bromma blocks riaca.teswomango.com/map1.php
body shop kundklubb
(body shop kundklubb, 6. 8. 2021 9:04)
I've read a few excellent stuff here. Definitely worth bookmarking for revisiting. I wonder how so much attempt you place to make this sort of excellent informative web site. body shop kundklubb terti.teswomango.com/map5.php
git remove commit
(git remove commit, 6. 8. 2021 0:58)
Hello it's me, I am also visiting this web site regularly, this website is truly pleasant and the visitors are really sharing fastidious thoughts. git remove commit confvi.sewomabest.com/map15.php
basalcellscancer på benet
(basalcellscancer på benet, 5. 8. 2021 6:13)
My family members every time say that I am wasting my time here at web, however I know I am getting knowledge everyday by reading such nice articles or reviews. basalcellscancer på benet more.teswomango.com/map7.php
olja till häst
(olja till häst, 4. 8. 2021 22:16)
Peculiar article, exactly what I needed. olja till häst elan.prizsewoman.com/map2.php
diva beauty uddevalla
(diva beauty uddevalla, 3. 8. 2021 11:37)
Greetings from Colorado! I'm bored to death at work so I decided to check out your blog on my iphone during lunch break. I enjoy the info you present here and can't wait to take a look when I get home. I'm amazed at how fast your blog loaded on my phone .. I'm not even using WIFI, just 3G .. Anyways, fantastic blog! diva beauty uddevalla borhoo.sewomabest.com/map31.php
face cream for women
(face cream for women, 3. 8. 2021 5:39)
Hello there! This post could not be written any better! Going through this post reminds me of my previous roommate! He continually kept preaching about this. I am going to forward this post to him. Fairly certain he's going to have a very good read. Thank you for sharing! face cream for women mocco.teswomango.com/map8.php
lancome lifting cream
(lancome lifting cream, 3. 8. 2021 0:10)
Aw, this was an exceptionally nice post. Taking the time and actual effort to generate a good article… but what can I say… I procrastinate a lot and don't seem to get nearly anything done. lancome lifting cream tide.teswomango.com/map16.php
baby wash for sensitive skin
(baby wash for sensitive skin, 24. 7. 2021 3:37)
Saved as a favorite, I really like your web site! baby wash for sensitive skin tantda.teswomango.com/map18.php
Larryfem
(Larryfem, 23. 7. 2021 13:06)
My coder is trying to persuade me to move to .net from PHP. I have always disliked the idea because of the costs. But he's tryiong none the less. I've been using Movable-type on a variety of websites for about a year and am concerned about switching to another platform. I have heard great things about blogengine.net. Is there a way I can import all my wordpress content into it? Any kind of help would be really appreciated!
Здравствуйте
(BEGUHL1930, 19. 7. 2021 21:26)
Доброго времени суток.
Так при изготовлении пилорамы для дома в качестве основы можно взять бензопилу. С настольным компьютером все просто можно поставить хоть несколько дополнительных накопителей. Бесщеточный электродвигатель 3 фазный постоянного тока с неодимовыми магнитами. Поэтому использование таких устройств значительно продлевает срок службы аккумулятора и минимизирует вероятность появления большинства возможных проблем в процессе эксплуатации батареи. Для предотвращения несчастных случаев и остановки работы предприятия разработаны нормы технического освидетельствования грузоподъемного оборудования. Подробнее об этой теме интересный ресурс вот https://energosvjaz.ru/ .
Кроме того зимой грязь и вода в рубашках может замерзнуть. Вскрытие показало обгоревший и оплавившийся корпус терморегулятора. Проблемы с новыми технологиями. Требования безопасности и охраны труда экологической и пожарной безопасности. Функции выводов входных сигналов.
Удачи всем!
CYBERPOWERPC Gamer Supreme Liquid Cool Gaming COMPUTER
(RichardAlela, 19. 7. 2021 13:44)https://geni.us/vd7xFr Get the peak of gaming performance with the CYBERPOWERPC Gamer Supreme series of gaming computer systems. The Gamer Supreme series features impressive handling power combined with the most recent and biggest graphics cards to handle also the most requiring video games on the marketplace. A tremendous RAM enables you to conveniently deal with system-intensive applications such as video clip editing and enhancing, and ensures a lag-free multitasking experience. A lightning-fast SSD boot drive provides quick load times for your most used applications as well as video games. The Gamer Supreme collection looks as spectacular as it executes, as all these premium elements are packaged in a striking, streamlined framework.
looking for a sponsor
(Lolacidge, 19. 7. 2021 11:03)
<img src="https://i.imgur.com/ANxKI85.jpeg">
Good day! Looking for a sponsor. My profile on the search site:
https://datingforkings.club/ My Name: Alisa Lozavarova
Quality products and drugs only here https://bit.ly/3rLBBis
(Dom, 18. 7. 2021 23:05)
Follow the link and choose the products for your health
https://bit.ly/3oZOKnO
https://vk.com/kupludom24
(BobbyFrinc, 18. 7. 2021 0:17)
<a href=https://vk.com/kupludom24>Продам дом Красноярск
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75 | 76 | 77 | 78 | 79 | 80 | 81 | 82 | 83 | 84 | 85 | 86 | 87 | 88 | 89 | 90 | 91 | 92 | 93 | 94 | 95 | 96 | 97 | 98
true crime story
(RichardNig, 8. 8. 2021 8:03)