Když název chybí
Nedávno jsem si na Paladixu.cz přečetl esej Izidora Macháčka Povídání o jedné fotografii a velké krychli , představující zamyšlení o interpretaci uměleckého díla na příkladu konkrétní fotografie, o níž kromě jejího autora nevíme nic. Nevíme kdy vznikla, co zobrazuje, patrné je pouze to, že ukazuje podobu hlavy muže v nepříliš světlé chodbě. Na základě tohoto holého sdělení – nesdělení autor rozvíjí své představy, co by fotografie zobrazovat mohla, respektive, co její obsah sděluje jemu. Vypadá takto:
Mimo jiné Macháček píše: „Jeden ze znaků dobré fotografie je, že umožňuje mnohoznačnost interpretace.“ Považuji to za velký omyl. Zvláště u dokumentární fotografie (ale nejen tam, totéž lze přiměřeně tvrdit o celém spektru tvůrčí činnosti) je důležité, aby autorovo sdělení bylo interpretováno v souladu s tvůrčím záměrem a v dobovém kontextu. Jednak jen tak lze správně přijmout sdělení díla a pouze tímto způsobem lze dílo přiměřeně hodnotit.
Uvedu několik příkladů. Těžko bychom asi dnes oceňovali kvalitu sošky Věstonické Venuše, kdybychom netušili, že je tisíce let stará. Stejně tak Manetova Snídaně v trávě je jedinečná právě dobou svého vzniku. Vzniknout o několik desetiletí později, stala by se bezvýznamnou malůvkou. Duchampův slavný Akt sestupující ze schodů jsme zase schopni správně ocenit až poté, co se dozvíme název díla.
Podobně je tomu s fotografií. Přestože jde o poměrně velmi věrné zobrazení reality, pro pochopení obsahu a následné přijetí jejího sdělení je to málo. Například Lhotákův známý cyklus armádních cvičenců na spartakiádě by přinášel docela jiné sdělení, kdyby byly zcela totožné fotografie pořízeny na vojenských manévrech NATO. Bahenského První gratulant by stejně tak získal jiný obsah, kdyby se fotografie jmenovala třeba Kolize.
Lze to snadno ukázat i na fotografii zde. Nevíme, jde-li o pracovní portrét jednoho konkrétního člověka, součást reportáže z vězení nebo skutečně
o inscenovanou fotografii na téma Čekání na smrt, jak ji ve svém eseji chápe Macháček. Název, který by napověděl chybí. Zda díky autorovi eseje či fotografie, nevíme. Jak tedy interpretovat fotografii Davida Skoumala?
Líbil by se mu Macháčkův výklad, kdyby fotografie byla součástí cyklu o návratu Františka Veselého do zaměstnání poté, co se vyléčil z těžké formy rakoviny? Pochybuju. Zcela jinak bychom také snímek chápali, kdyby se jmenoval Portrét atomového fyzika Žalčíka, jiný význam by měl jako fotografie z cyklu Žižkovské činžáky.
Fotografií bez názvu je v dnešní době vidět hodně, internet jich nabízí bezpočet. Jak je chápat, jak hodnotit? Je snímek nazvaný DSC100897 zobrazením rybníka Kačáku, nebo autorův pokus o zachycení romantického večera? Je rozostření autorským záměrem, nebo se fotograf během 897 nacvakaných záběrů se svou technikou ještě nesžil? Těžko říci, těžko hodnotit. Vypovídací hodnota nula.
Kdybychom navíc přijali Macháčkův názor o libovolnosti výkladu díla, mohli by to všichni umělci bez výjimky lidově řečeno zabalit. Naštěstí tomu tak není a věřím, že ani nebude.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den.
Škoda, že jste mi neposlala e-mail, bylo by to jednodušší. Pokud vím, mistr žádné stránky nemá (a já k tomu nevidím ani důvod). Poměrně často však vystavuje (především na Olomoucku a Ostravsku) a neměl by být problém sehnat v antikvariátu nějakou jeho publikaci. Až budete mít možnost porovnat jeho fotografie v originále a v knize, pochopíte, proč je monitor k prohlížení jeho aktů nevhodný. Pro lepší informace zkuste ještě kontaktovat ITF (odkaz je v levém sloupci).
Miroslav Stibor
(Věra Pöschelová, 15. 11. 2009 11:31)
Dobrý den,
zcela náhodou jsem narazila na nabídce Estránek na Vaše webovky. Tato tematika je mi velice blízká a tak jsem se začetla... Chci se zeptat na pana Miroslava Stibora olomouckého fotografa. Publikuje své práce i někde na netu? Zkusila jsem ho najít přes vyhledavač Google a zatím jsem neuspěla. Chápu, že pan Stibor v souladu se svým věkem klidně může mít k prezentaci tímto způsobem jisté výhrady, ale možná by se našel někdo, kdo by mu s tím i pomohl. Děkuji za jakoukoli odpověď. Věra Pöschelová.
myšlienka
(kvetoslav šakový, 6. 8. 2007 22:07)napadla ma taká otázka : Mám si k oknu v byte zavesiť tabuľku, ktorá bude nejakým spôsobom popisovať či nazývať pozorovaný výsek reality ? Je fotografia, keď to trochu zjednoduším, niečo iné ako interpretovaný výsek reality ?
Súhlas
(kvetoslav šakový, 6. 8. 2007 21:59)Samozrejme má p. Macháček pravdu. Tvrdiť, že ku konzumácii výtvarného diela potrebujem čokoľvek iné ako dielo samotné, mi príde ako absurdné. Samozrejme dnes je hlavne pri webovej prezentácii bežné k fotografii pridať aj niekoľko slov či viet. Domnievam sa, že takýmto činom sa fotografia stáva ilustráciou a stráca svoju samostatnú úlohu. Názor, že k vnímaniu výtvarneho diela je nutná znalosť okolností vzniku či informácia o autorovy neobstojí a črtá sa mi v ňom isté nezdravé elitárstvo.
Take bych nesouhlasil
(PetrX2, 1. 4. 2007 9:33)
1. „Jeden ze znaků dobré fotografie je, že umožňuje mnohoznačnost interpretace.“ - Taky s tim nesouhlasim, zajimalo by me, kde toto tvrzeni autor vzal nebo jestli ma nejake argumenty na jeho podporu.
2. "Skutečně si myslím, že k zážitku z uměleckého díla není potřeba znát název, autora a kontext doby." Ve vnimani dila nehraje roli jen dilo same, ale vyznamne se na nem podili i kontext jeho vzniku (autor, doba, misto, ...). Napr. kdyz ofotografuju viteznou fotku World Press Fota a nekomu to ukazu, tak pokud nebude divak vedet, ze to je ofocene nadchne ho "moje" fotka, pokud to bude vedet, pak ho nadchne fotografovany predmet (v tomto pripade povedena puvodni fotka). Samozrejme to je extremni priklad, ale jen pro ilustraci. Nebo pokud udelam fotku "mrtvoly" pri nataceni filmu a fotku skutecne mrtvoly z valecneho konflitku, vyvolane pusobeni na me bude znacne odlisne. Podobne je to s dobou, autorem atd., snad netreba uvadet priklady.
Reakce
(Izidor Macháček, 26. 3. 2007 0:50)
Vážený pane Karásku,
ještě jednou Vám děkuji za zajímavý podmět k zamyšlení, bez rozdílných názorů se není možné posunovat kupředu...
Nepopírám, že jsem laik, přesto jsem člověk, který dovede vnímat umělecké dílo. Přiznám se, že je mi vpodstatě jedno, jak se dané dílo jmenuje, pro mě je důležité, zda ke mně dokáže promluvit, což se povedlo jen několika málo z nich.
Je chyba, že ke mně nemluví ani Manetova Snídaně v trávě, ani Duchampův akt, ač znám dobový kontext i autory?
Umění je tak subjektivní, že není možné, aby dané dílo řeklo byť i jen dvěma lidem to samé. Podle mě je mnohem důležitější, když si odnesu z fotografie svůj ryze intimní prožitek, než když se mě autor snaží dostat do svého rozpoložení, do svých myšlenek. Někdy to je zajímavé, dává to nové pohledy a významy (např. u fotografií Ivana Pinkavy), leč často je nemožné se autorovým myšlenkám i trochu přiblížit, přece jen mám odlišnou životní zkušenost než kdokoli jiný.
Autora použité fotografie znám, fotografiím málokdy dává konkrétní název. Ono i Bez názvu je název, absence názvu je de facto také název. Změnil by se Váš názor na danou fotografii, kdybych Vám řekl, že autor je čtyřicetiletý fotograf, který žije v Praze, a fotí zásadně na černobílé filmy? Pochybuju.
Skutečně si myslím, že k zážitku z uměleckého díla není potřeba znát název, autora a kontext doby. Naopak někdy znalot může uškodit.
A co napsat k mnohoznačnosti interpretace? Snad jen - ukažte mi výklad či názor na umělecké dílo, o kterém se dá řici, že je zaručeně správný.
Doufám, že jsem mluvil dostaečně srozumitelně...
S přáním dobrého světla Izidor Macháček
re komentář
(tomáš krátký, 25. 3. 2007 23:44)Zdravím Vás kolego.Děkuji za komentář k mým fotografiím.Snímky jsou opravdu ryze fotograficky zpracované.I když nejsem zas tak starý jsem hrozný staromil,takže digitální fotoaparát dodnes nevlastním. Tím,že fotografii mám jen jako koníčka , mám dostatek času na hračičkářství. Mimochodem Vaše snímky jsou také radost pohledět.Přeji dobré světlo.Tomáš Krátký.
Stibor
(Jiří Karásek, 15. 11. 2009 18:22)